Jergušova vzpoura

Jerguš poslechl jen neochotně a začal činit přípravy. Naslinil si nehet. Moc dobře věděl, kdo je tady generátorem žluté páry a co znamená jeho spuštění... a nechtělo se mu umírat. Roky drilu, tvrdého výcviku, psychošoků, elektrošoků, sexuálně podvědomích imprintací a hypnopedických predestinací, kterým byl dlouhé roky podrobován, vtisknuté vědomí že pro tuto chvíli byl zrozen, že jen pro ni ho Jitka vyprdla do světa, vědomí, že teď jedině teď může být v životě důležitý, pocit povinnosti... to vše se v jergušově hlavě sráželo s jednoduchou, primitivní touhou neuposlechnout a vzepřít se. A tak se stalo, že právě v okamžiku, kdy se už chystal nasliněným nehtem svého pahýlu rozříznout jak skalpelem svoji ubohou tělesnou schránku a vypustit tak do místnosti žlutou páru, která byla jeho krví, že právě v tom okamžiku se celá rafinovaná konstrukce jeho výcviku, podle něhož měl nyní ochotně položit život, zhroutila jako domeček karet pod obrovskou přílivovou vlnou nenávisti, která ho náhle zaplavila, a jerguš cítil jen touhu po pomstě a touhu zabíjet. Zabít všechny ty svině, kvůli kterým jeho život došel až sem.