Kuzmovo ztroskotání

Až do listopadu toho roku se Kuzmovi na pobřeží Guinejského zálivu, kam ho bouře přepravila, v ústí Konga, dařilo vcelku dobře. Živil se převážně ropou, kterou čas od času zaplavilo moře celou pláž po havárii tankeru, a to si pak dal i uhynulou rybu nebo polapeného racka, to byly pro něho časy hojnosti. Kuzma ale neztrácel duchapřítomnost a zbylou ropu, kterou nebyl schopen všechnu zkonzumovat, ukládal do vydlabaných skořápek ořechů, vydutých kamenů a dalších provisorních nádob. Na horší časy. Ale ani v horších časech neplýtval Kuzma zásobami a sbíral raději s neobyčejnou trpělivostí ropu z hladiny řeky, kterou neustále přitékala. jenže od půlky srpna ani jediná vavárie tankeru. Zásoby vyplněny. V listopadu pohublému Kuzmovi nezbylo než se vydat proti proudu řeky. Hledat zdroj životodárné ropy. Netušil v té chvíli,jaký karneval násilí tím rozpoutá. A neměl ani páru o tom, že ústředí Shellu ho už tři měsíce bedlivě sleduje...