Kolumbův osud

Důvodem absolutní převahy kastilské královny byla její prozíravost,
komínek se o tom měl záhy přesvědčit, nahlédl svým zbabělým okem
do odklopeného pláště jurty a spatřil nebývalé věci.
Jasným světlem, které do stanu vpustil, ochromil zmateného plukovníka,
který se skácel k zemi jako podťatý.
Spolu s plukovníkem ztratil rovnováhu i Kolumbus, který ještě před
malou chvíli věřil v sílu prozřetelnosti, nebyla to však prozřetelnost jeho,
jež způsobila, že vypadl z pravé nosní dírky plukovníka, nýbrž samotná
prozřetelnost plukovníkova, tak, jak vyplynulo z dalšího běhu událostí.
Kolumbus dopadl na hliněnou podlahu stanu a v dalším okamžiku
ho rozdrtila tuhá podešev plukovníkovy vojenské boty.
Těsně před svou smrtí se hbitě sehnul pro ztracenou kuši a v předtuše
oné mylné naděje vystřelil poslední šíp, který proletěl stěnou šří těsně vedle
komínkova oka a vyvolal tak lehký úsměv na komínkově pokřivené tváři značíci
nesmyslnost Kolumbova počínání.
Bylo vcelku zřejmé, že Kolumbův miniaturní šíp nemohl Komínkovi nikterak ublížit,
a to ani kdyby jej trefil přímo do očního bělma, přesto však způsobil něco, co
v konečném důsledku přineslo Komínkovi smrt.