Komínkova smrt

Bylo to opravdu v nejzažší možný čas, protože Komínek již zdvihal svou ruku svírající střenku drobného
rezavého nožíku, aby jej zanořil celou čepelkou do plukovníkova bojovného srdce.
Sojka rychle vyhodila kotvu a vybídla celou posádku, aby bez nejmenšího prodlení daly se do práce.
První vystoupil jezevčík a hned vystoupal po mohutném plukovníkově šlongu , jež jako jediný, zůstával
v kontaktu se zemí, na jeho hruď a rozštěkal se na udiveného komínka.Celý vylekaný, poskočil Komínek i se svým nožíkem zpět a v očekávání ,co se bude dít, zíral na podlahu
jurty.
Jezevčík olízal plukovníkovy rány a ty se hned zacelily a kůže jeho zdála se být ještě lepší než
dřive, poté dokráčeli i mravenci a svými jazýčky očistili celé plukovníkovo tělo, nakonec přilétla i sojka
a drobné plukovníka kousla do pravého víčka.
"Pročpak?" křičel a vztekal se Komínek, až byl celý rudý.
"Abych plukovníka probudila" odpověděla překvapivě mile sojka
"Proč ho uzdravujete? Mně nikdo nikdy s ničím nepomáhal, nechte ho, jak je"
"Jsi zlý a závistivý, komínku," pokračovala sojka, "navíc by si to přála kastilská královna"
Po těchto slovech zvířátka nastoupila na loď a vydala se na další plavbu.
Kapitán se posadil, vstal , tasil kord a jedním rychlým sekem komínka zabil.