Komínkův triumf

Prozatím Komínek ve svém triumfálním rozpoložení vstoupil do stanu a spatřil
plukovníkovo tělo, kterak se vznáší asi stopu nad zemí. Plukovník vypadal, jakoby
bojoval s neviditelnými silami, přehazoval sebou ze strany na stranu, švihal kolem
sebe pažemi, tu na levo, tu na pravo, kopal a bil se hlavou jako pravý lev, ve stavu
tohoto šílenství ze sebe ztrhal veškerý oděv a levitoval tak před komínkem zcela
nahý, u pasu oděn je se svou věrnou kozáckou šavlí a obklopen drobným praskavým
světlem.
Komínek přistoupil ještě blíže, neboť si byl zcela jistý, ze zbabělosti své povahy, že
mu plukovník nemůže nijak ublížit a se zájmem si prohlížel jeho poznamenané tělo.
Viděl spoustu jizev ze starých bitev, které si ani nemohl pamatovat, jizvy velké jako celá
dlaň, z nichž se řinuly drobné kapičky krve. Kromě těchto zranění bylo celé tělo plukovníkovo
poseto nespočetným množstvím nejrůznějších tetování, těch nejroztodivnějších tvarů i barev.
A pak se to stalo.
Kolumbův šíp vystřelený v posledním tažení statečným mořeplavcem našel svůj cíl,
byla jím věrná karavela Santa Maria, která se již jakžtakž skonsolidovala a přestala nabírat
přívaly žluté slizu od okamžiku, kdy v generátoru páry přestal docházet benzín.
Statečný kolumbus, dřive než se vydal na svoji poslední misi, z dobrosti svého janovského
srdce, otevřel ještě před opuštěním paluby kotce zvířátkům, která byla určena pro obchodování s obyvateli Nového světa.